Většina příznivců grilování dává přednost propékání masa a dalších potravin žárem z hořícího dřeva nebo dřevěného uhlí.
Oheň se postará o atmosféru bezmála trampskou, ze zahrádkáře se aspoň na chvilku stane zálesák. Ale hlavně − potraviny získají zajímavou chuť i vůni.
Existují však další tipy grilů, které více či méně usilují o to, aby se jednoduchému roštu mezi dvěma kameny vyrovnaly, nebo ho dokonce v některém ohledu předčily.
Vodní gril
Maso se má na grilu péci při teplotě 200–250 °C, a to rovnoměrně ze všech stran. Tuto podmínku vodní gril splňuje. Tuk navíc neodkapává do plamenů, ale do misky s vodou, a při grilování můžeme vedle klasického dřevěného uhlí používat i dřevo, zpravidla z ovocných stromů, aby grilované potraviny získaly charakteristické aroma.Vodní gril má vlastnosti horkovzdušné trouby. Jde o uzavřený prostor s roštem, topeništěm s regulovaným přívodem vzduchu, miskou na vodu a mřížkou nebo jehlicemi na potraviny. Žár spalovaného dřevěného uhlí nebo dřeva je mnohdy vyšší než 500 °C, proto mu do cesty tvůrci principu vodního grilu postavili otevřenou nádobu s vodou, která teplotu sníží. Žár tím zároveň odchází podél stěn na víko a odtud na maso.
Voda se vaří, na potraviny zároveň působí pára, takže nejsou vysušené. Vodní grily mívají kruhový půdorys a vypouklá víka, aby horký vzduch kolem grilovaného masa proudil opravdu rovnoměrně.
Kotlový gril
Také využívá principu horkovzdušné trouby, to znamená, že žár rozvádí po celém prostoru tak, aby na maso působil rovnoměrně. Protože kotlový gril nemá misku s vodou jako vodní gril, mohly by být grilované potraviny vystaveny vyšším teplotám a tuk by mohl odkapávat do plamenů. Tomu však lze zabránit.Rošt topeniště tvoří celistvá deska, takže při grilování můžeme žhavé dřevěné uhlí rozhrnout do stran, aby nebylo přímo pod masem, a zároveň průduchy v těle i v poklopu grilu regulovat přívod vzduchu. Uvnitř by totiž měl být dostatek kyslíku pro žhavení dřevěného uhlí, ale ne zase tolik, aby vzplál odkapávající tuk.
Kotlový gril lze používat i jako otevřený gril, ovšem v obou případech je vhodné k topení používat pouze dřevěné uhlí.
Otevřený gril
Stačí vodorovná mřížka na potraviny a pod ní rošt na žhavé uhlí. I při stavbě těchto grilů však uvažujeme o efektivním grilování. Rošt a částečně také mřížku zastíníme, aby žár neunikal, mřížku neusazujeme napevno, ale tak, aby ji bylo možné k žhavému uhlí přiblížit, nebo ji od něj oddálit, protože to je prakticky jediný způsob, jak můžeme regulovat teplotu. Posuvné lze udělat také ohniště. Lehké plechové grily podobající se ševcovskému verpánku mohou být rizikové: Stačí zavadit o nohu a pak člověku zbývá už jen naděje, že včas uskočí.Vtipným řešením proto je gril na jedné silné železné noze zapuštěné do betonového podstavce; nízké těžiště zabrání převrhnutí, kolem je místo pro stoleček, a pokud je noha dostatečně vysoká, nemusíme se při grilování ohýbat.
I mřížky lze vylepšovat
Do jisté míry například zabráníme odkapávání tuku, když použijeme mřížky vyrobené ze žlábků, které tuk svedou mimo ohniště, nebo ho zadrží, aby se mohl odpařit. Podobný princip používají děrované misky vyrobené ze silného alobalu, jsou však určeny na jedno či nanejvýš dvoje použití.
Svislý gril
Zvláštním typem je gril, který nemá topeniště pod mřížkou na potraviny. Výhoda je zřejmá: Tuk se nedostane ke žhavým uhlíkům.Lze použít běžnou mřížku a maso ručně otáčet, nebo potraviny zasadit do rozvětvených jehel a otáčením rožnit. Tomuto typu grilu nevyhovuje topeniště s klasickým hrubým roštem, kterým by propadávaly drobné uhlíky; použijeme raději síto ze silných drátů nebo silný hustě děrovaný plech.
Komora na dřevěné uhlí je úzká a musí mít nahoře násypku a dole možnost odebírat popel. Dno komory pro grilování opatříme miskou na odkapávající tuk.
Krbový gril
Může spojovat výhody otevřeného, kotlového a dokonce i svislého grilu – záleží na uspořádání grilovacího prostoru. Hlavní je komín, čili tah, kterým regulujeme teplotu. Krbové grily jsou zpravidla vyzdívané z kamenů nebo cihel, které snášejí vysoké teploty, a lze je doplnit jednoduchou udírnou. Nedají se však přenášet.Kamenný gril
Častěji se používá termín grilování na žulové desce. Princip je zřejmý: vezmeme kamennou desku silnou 1–5 cm (ideální jsou 3 cm), zatopíme pod ní a když je rozpálená, přímo na ní tepelně upravujeme potraviny. Ale zase tak jednoduché to není. K výrobě tohoto grilu je opravdu nejvhodnější přírodní žula (nikoliv umělé kameny obsahující pojiva), která má alespoň jednu naprosto hladce zbroušenou stranu. Žula by neměla obsahovat příliš jiných kamenů, třeba křemenů, protože by pak vlivem nestejné roztažnosti snadněji praskala.Prasklinám se i tak asi nevyhneme, proto je dobré desku stáhnout kovovým páskem a umístit ji do těsného kovového rámu. Kámen se nerozpadne a praskliny se při dalším používání relativně zacelí.
Keramický gril
Potraviny tepelně upravuje v uzavřeném prostoru podobně jako kotlový gril, jeho plášť je však vyroben ze speciální keramiky. Dřevěným uhlím rozpálíme keramiku, která začne vyzařovat žár rovnoměrně v celém prostoru, ale hlavně pouze uvnitř – teplo ven neunikne skrz plášť, jako je tomu u kovových grilů (čímž ušetříme energii), a maso se nedostane do styku se žhavým uhlím. Víc než grilem je univerzální pecí, která umí tepelně zpracovávat maso na mřížce i na keramické desce, ale také třeba péci pizzu nebo chleba. Tento systém si ovšem doma nevyrobíme.Plynové a na elektřinu
Využijí je ti, kdo nechtějí nebo nemohou topit dřevěným uhlím ani dřevem, potřebují gril převážet, požadují grilování surovin v co nejčistším prostředí.
Lávový gril
Využívá přírodní lávové kameny, které rychle přijímají a vyzařují teplo a navíc jsou porézní, takže zachytávají odkapávající tuk. Po grilování tuk vypálíme a tím kameny vyčistíme (hořáky na plný výkon). Pokud bychom to neudělali, při dalším grilovaní by zpočátku z kamenů stoupal dým.Kameny (prodávají se samostatně) mají omezenou životnost, opakovaným zahříváním a ochlazováním se mohou rozpadat. Grily tohoto typu mají podobné uspořádání jako klasické otevřené grily, ale kameny je třeba zahřívat regulovatelnými plynovými hořáky, protože rozpalování dřevěným uhlím by bylo komplikované (ale je možné). Kameny jsou pro grilování připravené už po deseti minutách.
Mezi lávové grily lze zařadit i takové, které mají místo kamenů keramické plotny, a to vyhřívané buď plamenem z plynových hořáků, nebo elektrickými topnými spirálami. Ty je však nutné chránit před vodou, proto se elektřina pro zahradní grilování používá jen výjimečně.
Plynový gril
Žár obstarávají plynové hořáky napájené propan–butanem z tlakové láhve. Protože se plameny nesmějí dotýkat grilovaných potravin, jsou hořáky vymodelované tak, aby to nebylo možné. Plyn proudí v děrovaných trubičkách a plamínky šlehají z otvorů, které jsou zakryté stříškami.Rošty mají navíc žlábky, které odkapávající tuk zachytávají a odpařují, případně jej odvádějí mimo plameny. U některých typů plynových grilů hořáky ohřívají robustní litinové rošty, které mají rovněž vyřešené zachytávání rozpáleného tuku.
Důležité je, aby odpařující se tuk nechytl, ale nevadí, když se dostane k potravinám, protože jim dodá aroma charakteristické pro grilování.
Elektrický gril
Používá elektrická topná tělesa, umožňuje přesnou regulaci, grilování je jednoduché a čisté, ale při zahradním posezení se běžně nepoužívá.Indukční gril
Potřebuje elektrický proud a nádobu z kovu, který lze magnetizovat. Princip je stejný jako u indukční varné desky, jen je místo běžného nádobí vhodného pro tento typ přípravy jídla použita speciální deska nebo nádoba s mřížkou, která se rozpálí a na kterou pak pokládáme potraviny. Indukční gril lze velmi snadno obsluhovat, ale pro zahradní grilování se nehodí.Kontaktní gril
Elektrická topná tělesa vytápějí obě sevřená ramena, mezi kterými je stisknutá grilovaná potravina. Tyto grily obvykle používáme doma, kdežto na zahradě jen doplňkově.Grily rozdělujeme na dva základní druhy kryté a nekryté.
Na nekrytých grilech
musíme maso i zeleninu otáčet neboť se grilují pouze z jedné strany.
Hodí se hlavně pro rychlé
grilování surovin které vyžaduje vysokou
teplotu a krátké opečení. Patří sem např. vepřové kotlety, hovězí steaky nebo
hamburgery z mletého masa.
Na krytém grilu
se jídlo připravuje podobně jako v troubě. Suroviny se díky rovnoměrně rozloženému teplu se peče
ze všech stran proto není nutné tak často podlívat a otáčet. Ten to gril se doporučuje zejména na drůbeží
maso a velké kusy masa, které se grilují pomalu.
Kromě klasických grilů s mřížkou se stále více dostávají do
obliby kameninové desky. Díky nim se nemusíte obávat odkapávání šťávy,
připalování či trhání masa.
Plynové grily
Novinkou posledních let jsou plynové grily, které nepotřebují složité rozdělávání uhlíků a umožňují jednoduché ovládání a manipulaci během samotného grilování. Na druhou stranu maso z plynového grilu postrádá klasickou vůni dřevěného uhlí.
Jak podpalovat
Zakoupíme brikety nebo dřevěné uhlí v nejrůznějších kvalitách i cenách. Při grilování na briketách nebo uhlí máte hned několik možností podpalování – tuhý a kapalný podpalovač, obyčejné dřevo a novinový papír. Nikdy nezapalujte dřevěné uhlí lihem nebo benzinem hrozí nebezpečí výbuchu. Při použití podpalovače začněte grilovat až po jeho vyhoření.
Na čem a kde grilovat
Rozhodnutí, který gril si pořídíme, by mělo zohledňovat, kde budeme grilovat, jak často a také pro jak velkou společnost. Roli samozřejmě hraje i náš vztah k ohni a k rozžhaveným kouskům dřevěného uhlí. Pokud si grilování umíme představit i bez něj, můžeme uvažovat také o plynovém či elektrickém řešení.
Lávové plynové grily raději používáme venku, protože jim energii obstarává plyn z propanbutanové láhve. Plameny šlehají na lávové kameny nebo na keramické cihly. Je to zdravější, masový tuk neodkapává do ohně, chybí však typická vůně po uhlí. U lávových grilů lze regulovat teplotu.
Elektrické grily mají všechna pro a proti stejná jako grily plynové, jen je jimi možné bezpečně grilovat také v místnosti. Na zahradě však potřebují přívod elektrického proudu.
Grily na dřevěné uhlí jsou nejznámější a asi i nejrozšířenější. Atmosféra grilování, aroma a chuť grilovaných pokrmů jsou prostě nezaměnitelné.
Zahradní krby a grily, mnohdy spojené s udírnami jsou stavěné pro dřevo, nejšikovnější kutilové si je budují podle svých, často originálních představ s důmyslným odvodem kouře, s topeništěm umístěným tak, že do něj tuk z masa v žádném případě nemůže přijít, a s mnoha dalšími vychytávkami.
Grilování na roštu je vhodné zejména pro tenké ploché porce masa, uzeniny a ryby. Gril sálá přímo na potraviny, které se pokládají na rošt.
Grilování na jehlici se nejčastěji používá pro neporcovaná kuřata či selata, stejnoměrné plátky masa, různé uzeniny, ražniči a podobně, tedy takové potraviny, které lze nabodnout, nebo upevnit k otáčivé jehlici. Jde vlastně o klasické rožnění, při němž je nejdůležitější pozvolné pravidelné otáčení. Maso buď konzumujeme až poté, kdy je celé hotové, anebo propečené plátky odkrajujeme v průběhu grilovaní.
Grilování na fólii je vhodné hlavně pro nadrobno nakrájená masa a uzeniny, které by jinak roštem propadly, pro marinovaná, nakládaná nebo tučnější masa. Potraviny se pokládají na alobal položený na roštu. Alobal bývá na koncích vytvarován tak, aby zachycoval tuk, případně ho odváděl mimo žhavé uhlí. Stejnou funkci plní speciální alobalové nádoby na jedno použití.
Grilování ve fóliovém obalu se hodí především pro úpravu porcovaných kuřat, ryb a zeleniny. Používá se opět alobal, potravina se však tentokrát do něj zabalí tak, aby neunikala šťáva.
Víte, co je hibachi?
Docela zvláštním druhem barbecue, alespoň historicky, je hibachi (čti hibaši), což v japonštině znamená ohnivou nádobu. Je to přenosný hořák na dřevěné uhlí, původem snad z Číny, kde sloužil jako malá kamínka k vytápění místností, na vaření čaje i jako sporák pro vaření. Na dálném východě lze najít hibachi vyrobená i z tak nezvyklých materiálů, jako jsou porcelán, bronz i dřevo.
V japonském domě jsou vždy aspoň tři hibachi, populární jsou ty kruhového tvaru, kde žhoucí uhlíky vytváří láva z uctívané hory Fudžijamy. Hibachi se svou jednoduchostí přímo nabízí k použití v moderním domě. Při správném použití nekouří a může se používat i uvnitř. Základní součásti jsou u všech hibachi stejné, bez ohledu na tvar či materiál.
Předně je to grilovací mřížka – zpravidla litinová a s dřevěným držadlem, abychom se nepopálili. Dále držák, do kterého se mřížka zaklesne a dovoluje upravit výšku od 7 do 10 cm nad ohništěm. Litinový rošt na uhlí je také vyndavací, aby ho bylo možné čistit. Spodní část – popelník – má dvířka se seřiditelným přívodem vzduchu.
Grilování se těší své oblibě i díky tomu, že jídlu a stolování vůbec věnujeme pozornost, kterou mu ve všední dny mnohdy až hříšně odpíráme. Ať už oběd nebo večeře se u grilu promění ve společenskou záležitost. A to je dobře
.
Tím spíš se vyplatí mít připraveno nejen zajímavé hlavní jídlo, ale i grilované přílohy a nejrůznější chuťovky. Všude se dá použít zelenina, houby i ovoce. Vždyť je léto!
